Workoholismus alkoholem nepřepiješ: Simona Zábržová se zapojuje do kampaně Suchej únor

Závislost na práci ji dovedla k dvojnásobnému vyhoření. A následně k založení startupu Soulmio s cílem, aby podobný konec potkával co nejméně lidí. Otevřeně přiznává, že ke zvládnutí vysokého tempa jí pomáhal nejen kofein, ale i alkohol. 

„Alkohol jsem používala téměř jako každodenní součást relaxace. Nejtěžší pro mě bylo si přiznat, že dvě skleničky denně už nejsou OK,”

Simona Zábržová, CEO Soulmio V únoru se připojuje k iniciativě Suchej únor. 

Zapojuješ se do kampaně Suchej únor. Co tě k tomu vede? Je to jen hec nebo něco jiného?

Kombinace osobní i pracovní zkušenosti. Sama jsem dřív pila víc než malé množství každý den. Svůj workoholismus a přemíru stresu jsem se jednoduše řečeno snažila přepít. A v pracovní oblasti vnímám podobný problém i v celé společnosti - proto jsem se velmi ráda stala ambasadorkou projektu Suchej únor, kterého se loni zúčastnilo 900 000 lidí. 

Jak to plánuješ s alkoholem, až Suchej únor skončí? Kolik toho jinak běžně vypiješ a při jakých příležitostech?

Do svého prvního vyhoření jsem pila i 2 lahve vína týdně. Používala jsem alkohol po pár skleničkách téměř jako každodenní součást relaxace. Po druhém vyhoření jsem se rozhodla na 2 roky přestat pít alkohol a kávu úplně. Vlastně ze dne na den se ze mě stala abstinentka :) Abstinence mi pomohla uvědomit si svou závislost a nejtěžší bylo si přiznat, že dvě skleničky denně už prostě nejsou OK. 

Co se od té doby změnilo? 

No asi to, že striktní abstinentkou sice nejsem, ale už také nepiji víc, než 1-2 skleničky týdně. Alkohol si dám, když mám vyloženě chuť na dobré červené, skleničku prosecca nebo malé pivo. Určitě už o alkoholu nepřemýšlím jako o denní záchraně před stresem. 

Zmínila jsi, že ses pokoušela workholismus a vyhoření přepít. Jak to vypadalo? 

Kombinace workholismu a počátečního alkoholismu pro mě byla určitou stopkou a já si řekla, že to takhle dál opravdu nechci. V momentě, kdy jsem se pustila do životních změn, mým první rozhodnutí bylo, že postupně odstraním všechny své závislosti. Začala jsem kávou, protože 4 espressa denně už taky nejsou málo, a po 3 měsících jsem přidala úplný stop stav alkoholu. 

To je celkem prudký skok. Jaké se ti v detoxu dařilo?

Nejhorší byl první půlrok, kdy mě to ke kávě i alkoholu hodně táhlo. Chyběly mi chutě a požitky s tím spojené a tak jsem si našla jiné nápoje, které mi vyhovují - nealko pivo, ledové čaje a kvalitní horkou čokoládu. Dva roky úplné abstinence mi ukázaly, že to jde, když se chce. Dnes kávu stále nepiju a alkohol jen minimálně. 

Závislosti, ať už na alkoholu nebo třeba v tvém případě na práci, často maskují nějaký hluboko usazený nevyřešený problém. O jakou 13. komnatu šlo u tebe?

Alkohol u mě kompenzoval nedostatek vlastní hodnoty a skutečné vnitřní svobody. Měla jsem pocit, že pár deci vína mi pomůže cítit se lépe. A asi nejsem jediná. Zpětně samozřejmě vím, že to byla obrovská iluze. Často mi také alkohol poskytoval uvolnění z neustálého napětí a v neposlední řadě mi prostě chutnal. 

"Přestala jsem ukazovat prstem a říkat, že za to, co se mi děje, může stres v mém životě. Otočila jsem prst sama na sebe a řekla si, můžeš za to jen ty sama."

Workholismus, alkohol i kofein se ti ale nakonec zkrotit podařilo. Čím to bylo?

Přestala jsem ukazovat prstem a říkat, že za to, co se mi děje, může stres v mém životě. Otočila jsem prst sama na sebe a řekla si, můžeš za to jen ty sama. Přiznat si, že jsem vyhořela, jsem závislá na kávě a jestli s tím něco neudělám, budu brzy závislá i na alkoholu, chtělo dost energie, upřímné hluboké uvědomění, sílu a sebereflexi. Nebylo to jednoduché.

Jinak si myslím, že mi pomohlo částečně i to, že jsem historicky závodně sportovala. Osobní disciplína je díky tomu součástí mého života. Proto když se pro něco skutečně rozhodnu, změnu opravdu udělám. Rozhodnutí ale musí vycházet z mého vnitřního přesvědčení. Ne z očekávání ostatních, co bych měla nebo neměla. 

Léčba závislosti většinou zahrnuje změnu prostředí, změnu návyků, disciplínu. Ty se ale jako zakladatelka úspěšného startupu každý den pohybuješ v rizikovém prostředí. Co děláš teď, aby tě vyhoření nepotkalo znovu? 

Především pracuju na svém vztahu sama k sobě. Když mi kdysi dávno psycholog řekl, že nemám zdravý vztah k sobě, bylo to pro mě hrozně abstraktní. V průběhu času jsem ale pochopila, co to vůbec znamená. Že vlastně všechno, co není v mém životě vyléčeno a když nejsou naplněny mé skutečné potřeby, si nějak kompenzuji nebo doplňuji. 

Zaměřila jsem se tedy na skutečné poznání sama sebe. Průběžně jsem si pokládala otázky a hledala odpovědi.

  • Jaké jsou moje skutečné potřeby? 
  • Proč to a to pořád dokola opakuji, když mi to nic nepřináší? 
  • Kde mi zbytečně uniká energie? 
  • Proč se stýkám s člověkem, který mě vysává?
  • Baví mě to, co dělám? Vidím v tom smysl?

Postupně jsem nacházela odpovědi, začala pracovat se strachem, stresem a odpuštěním hlavně sama sobě. S oblibou dnes říkám, že někdy se člověk doopravdy musí ztratit, aby se zase našel. 

„Někdy se člověk doopravdy musí ztratit, aby sám sebe zase našel.”

Jak se ti podařilo vybudovat si návyk, že se od práce odstřihneš? A umíš se odstřihnout i mentálně?

Ano, ale je to dlouhodobý trénink. Dnešní doba nejistot, dezinformací a tlaku přímo nahrává přehlcení a vyhoření. Proto si buduji svůj stabilní vnitřní svět. Tam vychází všechno z mých skutečných potřeb, vizí a cílů. Napřed já a pak všechno ostatní. Simona first tomu říkám. Může to znít trochu sobecky, ale ona ta zdravá sobeckost není podle mého vůbec na škodu. 

Jak poznáš, že bys mohla do přepracovanosti zase spadnout? 

Poznám to tak, že zhruba poslední 3 týdny začnu být přehlcená, nestíhám, všechno v mé hlavě hoří a nedaří se mi to zvládnout. Když po mě někdo chce nějaký jednoduchý úkol, naštve mě to. Začnu se přirozeně izolovat od ostatních. To už poznám, že začíná období, kdy je potřeba se zastavit a nadechnout se. A v tom své tělo, mysl i intuici poslouchám. Dřív jsem měla pocit, že musím ještě víc zrychlit. Vždyť přece nestíhám! 

Teď už vím, že jediné co mi pomůže, je zastavit se. Přidat víc pauz pro sebe, víc odpočinku a prioritizovat si, co je opravdu důležité a co je důležité jen v mé hlavě. 

Simona svůj osobní zážitek s vyhořením, ale také způsoby, jak z něj ven, firmám pravidelně předává na webináři Vyhoření z vlastní zkušenosti. Pokud máte o toto nebo podobné téma zájem, ozvěte se nám.

O kampani SUCHEJ ÚNOR

Nepít je umění! S tímto heslem startuje 11. ročník tradiční zdravotně osvětové kampaně Suchej únor, která pomáhá široké veřejnosti prověřit její vztah k alkoholu a změnit zaběhlé návyky. Důvodem je nadměrná spotřeba alkoholu v ČR. Rizikově u nás pije více než 1 000 000 lidí. Loni se podle průzkumů zúčastnilo Sucháče přes 13,5 % dospělé populace. Ročník 2023 rámuje téma střízlivého posouvání hranic skrze autentickou tvorbu a kreativitu. Nepij a tvoř!

Pravidla jsou jednoduchá. Celý únor ani kapku alkoholu. Účastníci „Sucháče” se mohou tradičně registrovat k výzvě na stránkách www.suchejunor.cz