Láska se skrývá v poznání sebehodnoty

Uvědomování si vlastní hodnoty ale přímo ovlivňuje naši pohodu, spokojenost i blízké vztahy.

Projevy nízké sebehodnoty

Nízká sebehodnota se projevuje nejrůznějšími způsoby a několik z nich jsme už v úvodu zmínili. Dalším ničivým projevem je například nespokojenost s vlastním tělem a možná vás překvapí, že k nim patří i chování “z opačné strany spektra”: 

• přehánění vlastní důležitosti, 
• neochvějná sebejistota, 
• neschopnost přijmout konstruktivní kritiku, 
• povyšování se nad druhé, 
• soutěživost či úsilí o moc,
• perfekcionismus.

Zdravé základy vlastní hodnoty = jak se hodnotím sám a jak mě vidí okolí. Jsem od druhých uznán ve svém jedinečném prožívání a jednání a mohu žít svoji individualitu?

A i přesto, že přemýšlíme nad tím, jak nás druzí hodnotí, jak se s námi cítí a co si o nás myslí, neměli bychom zapomínat, že konečné slovo k tomu, jestli jsme cenným člověkem, máme my sami. I když s námi v minulosti někdo špatně zacházel, můžeme k sobě zaujmout určitý postoj a vytvořit pocit vlastní hodnoty.

Kde vzniká pocit vlastní hodnoty a sebevědomí?

Pocit zdravé a pevné sebehodnoty se utváří v raném dětství a klíčovým obdobím je prvních 6 let života. Každé dítě potřebuje zažívat, že je vítané a že se z něj jeho okolí raduje. Potřebuje v bezpečném prostředí vnímat, že je přijímané a může být takové, jaké je. 

Pro dítě a rozvoj jeho sebehodnoty je podstatné cítit, že je pro rodiče důležité, že jsou ochotni se něčeho pro něj vzdát, že aspoň do určitého věku se vše točí kolem něj (mamince není zatěžko vstát a pochovat ho, i když je unavená, že snese jeho vzdor a nějaké to vymýšlení apod.).  I s postupujícím věkem potřebuje se dítě potřebuje cítit bezpečně a vnímat, že je v pořádku takové, jaké je. To je základ zdravé sebehodnoty.

V dětství vzniká emoční otisk

Často si ale děti z rodiny bohužel odnášejí i pocit, že jsou na obtíž, že z nich rodiče chtěli mít někoho jiného, že rodiče byli natolik zaneprázdnění něčím jiným, že na dítě nebyl dostatečný čas a energie. Nebo bylo dítě odměňované za to, že je hodné, za výkon, za pomáhání, za to, že dělalo přesně to, co chtějí rodiče apod.

Z dětství si každý z nás nese hluboký emoční otisk, který je většinou rozumem neovlivnitelný. 

Pokud máme nízkou sebehodnotu, nejde tomu jen porozumět, ale je potřeba zažít emočně, že jsme v pořádku takoví, jací jsme a přijmout se se vším, co k nám patří. Jinak je pravděpodobné, že i přes veškerou snahu se náš život bude točit kolem nedostatečné sebehodnoty

Ovlivňuje sebehodnota náš každodenní soukromý i pracovní život? 

Sebehodnota náš život ovlivňuje významně a stojí na pozadí toho, zda dokážeme prožívat štěstí, spokojenost a vyrovnanost. V běžném životě je člověk se zdravou sebehodnotou dlouhodobě vyrovnanější. Nepotřebuje se hnát za uznáním a potvrzením sebe sama. Reaguje na výzvy, které život přináší, s ohledem na sebe a na konkrétní situaci. Není silně ovlivňován tlaky, které často vedou k honbě za něčím, co možná ani nechce nebo pro to teď nejsou vhodné podmínky (např nedostatek energie). 

Člověk, který je v dobrém kontaktu se svojí sebehodnotou, zodpovědně zachází se svými potřebami a vystupuje jako dospělý. Nehýbou jím v emočních situacích jeho vnitřní zraněné části. A to se samozřejmě projevuje v partnerském a profesním životě. 

Partner a kolega, se zdravou sebehodnotou:

• si dokáže říct, co potřebuje,
• dokáže přijmout kritiku i pochvalu, 
• nemá potřebu vás shazovat, 
• nemá významnou potřebu sebepotvrzení.

Lidé s nedostatečnou sebehodnotou naopak mají:

• větší sklon k závislostem – cokoliv jim poskytne potvrzení jejich hodnoty a tedy i kýžené uspokojení, má potenciál stát se závislostí
• přehnanou potřebu pomáhat  - pořád tu jsou pro druhé a sami sebe odkládají na druhou kolej. “Odměňují se“ za to, jak se obětovali, i když si nikdo stejně jeho nasazení nevšiml a neocenil to dostatečně. Proto se odmění sám čokoládou nebo jiným jídlem, alkoholem apod. 

Vlastně cokoliv, co vede k potvrzení sebe sama a není v souladu s námi samotnými, protože kdesi na pozadí této potřeby je přání rodičů nebo paní učitelky, může vést i k workoholismu, nebo k závisti.

Nízká sebehodnota nesmírně ovlivňuje také náš partnerský život. Vede ke srovnávání, žárlivosti, emoční závislosti, k potřebě, aby ten druhý sytil nějaký můj nedostatek, a to je vyčerpávající pro všechny zúčastněné.

Srovnáváme se s ostatními. I díky sociálním sítím.

Sociální sítě jsou dobrý sluha, ale špatný pán. Jsou výkladní skříní, která nemusí odrážet realitu. To je potřeba mít na paměti a kontakt s realitou neztratit. Lépe se to daří právě lidem, kteří mají zdravou sebehodnotu. 

Na sociálních sítích je běžné vystavovat více či méně stylizované úspěchy a lidé, kteří mají nejistou vlastní hodnotu, se s nimi srovnávají. Snadno pak uvěří, že druzí jsou lepší, mají se lépe, jezdí na všechna ta krásná místa, dosahují nekonečné řady úspěchů při výchově dětí, v práci apod. 

Problém je v tom, že náš mozek silně reaguje na vizuální obrazy. Proto jsme snadno ovlivnitelní všemi těmi vizuálními sděleními a často si neuvědomujeme, že to je stylizace; velmi pravděpodobně od někoho, kdo se tímhle způsobem potřebuje prezentovat. 

V největším nebezpečí jsou dospívající, kteří si vlastní hodnotu tvoří a mají ji přirozeně křehkou. Vede to často k nespokojenosti s vlastním tělem, se svým životem, ale i k rozvoji poruch příjmu potravy.

Proč nejsme laskaví sami k sobě a jak to změnit

Mnoho lidí si v sobě nosí takzvaný negativní introjekt. Jde o negativní, často hodnotící myšlenku typu: za nic nestojím, jsem na obtíž, zase to zkazím, musím si to zasloužit. Když rozpoznám tuhle základní silnou emoci, mohu ji přijmout a změnit na pozitivní: Jsem v pořádku takový, jaký jsem; jsem vítaný; vystačím si sám; důvěřuji si.

Cílem je pochopit, proč to vlastně dělám. Někdy je například jednodušší shodit sám sebe dřív, než to udělají druzí. Nebo to dělám proto, že jsem od rodičů a učitelů slýchal podobné fráze. Zacházíme sami se sebou často tak, jak s námi zacházeli v dětství. Jde to změnit v terapii, meditaci nebo v hlubokém prožitku sebe sama, kdy příjmu sám sebe jako jedinečnou hodnotu

Jak posílit sebedůvěru, sebehodnotu a sebelásku

Pokud se chceme dotknout vlastní hodnoty, musíme neustále vést sami se sebou dialog. Ptát se sami sebe, jestli to, co žijeme, je opravdu naše. To není vždy jednoduché – někdy si to člověk dovolí až v bezpečném prostředí terapeutického vztahu. Laskavé vlídné prostředí posiluje vlastní hodnotu. 

K posílení vlastní hodnoty je důležité:

• zastavit se, 
• dopřát si čas, 
• a vytvořit podmínky,

abychom se vůbec mohli vnímat, přišla potřebná reflexe a my si mohli začít klást otázky. Je třeba se začít brát vážně a začít se sebou zabývat.

Jakmile se začneme sami sebou zabývat, svými hodnotami, možnostmi, schopnostmi… vyplynou další otázky: co k tomu všemu nakonec říkám já sám. Jaký k sobě zaujmu postoj? Jde o to, abychom nechali vyplout na povrch hluboký pocit: jsem v pořádku.

Existuje mnoho technik k vytvoření a posílení zdravé sebehodnoty. Je důležité hledat takové, které nás oslovuje. Co je ten můj způsob, který mi pomáhá přicházet do blízkosti sám k sobě a prožívat sám sebe? Většinou nejde o jedinou techniku, ale o celé množství možností.   

Někdo si píše deník dobrého nebo deník vděčnosti.
Někdo zažívá láskyplné přijetí sebe sama prostřednictvím imaginací, kde se v prostředí představ setkává se svými zraněným částmi z minulosti a učí se o ně láskyplně pečovat.

K rozvoji láskyplného vztahu sama k sobě patří také (a je to nesmírně důležité) péče o svoje tělo. Vnímejte, jaký máte vztah k jídlu a sportu. Jak odpočíváte. Jak se svým tělem zacházíte. Co od něj očekáváte. Jak své tělo hodnotíte. 

Práce s tělem je také pro mnoho lidí uchopitelnější a na začátek srozumitelnější.  

Láska přichází se zdravou sebehodnotou

Abychom se mohli uznat a přijmout takoví, jací jsme, musíme se nejdřív poznat. Až když jsme schopní mít láskyplný vztah sami k sobě, dokážeme opravdu milovat druhé, aniž by nás to ohrožovalo. 

Pokud se dostatečně neznáme a nepřijímáme se vším, co k nám patří, jsme v nebezpečí, že druhé, i když je budeme mít rádi, budu „používat“ k naplnění svých potřeb a přání. Nejvíc se tahle tendence ukazuje v partnerských vztazích, ale také ve vztazích pracovních, k autoritám a v neposlední řadě ve vztahu k dětem.