Jak mít mozek pod kontrolou a změnit své chování

V posledních desetiletích zažívají neurovědy obrovský rozmach. Díky moderním technologiím dnes dokážeme sledovat, co se děje v mozku v reálném čase, jak vznikají emoce, jak se učíme, rozhodujeme nebo reagujeme na stres. Tyto poznatky přinášejí zcela nový pohled na lidské chování a pomáhají nám lépe porozumět sobě i druhým.

Naše vědomí a pozornost mohou ovlivnit fungování mozku

Jakmile zjistíme, co naše myšlení ovlivňuje a jaký to má dopad na náš život, stáváme se člověkem, který lépe ovládá svůj mozek. Přestáváme být obětí instinktivních reakcí a vědomě kontrolujeme své chování. Nebojíme se selhání. Nenecháme se vtáhnout do nesmyslné hádky s partnerem. Ani se zbytečně nepřejíme oblíbeným jídlem. 

Představme si na chvíli mozek jako nejvýkonnější počítač na světě, který neustále vyhodnocuje nově přijatá a dříve uložená data. Jsou to nesmírně náročné procesy, které spotřebovávají obrovské množství energie. Naší energie.

• Zajímavost: mozek váží přibližně 2 % váhy celého těla, ale mozková činnost může spotřebovat až 20 % celkové energie organismu.

S tím souvisí schopnost reagovat na změny, učit se novým věcem, být kreativní nebo se umět rozhodovat. Náš mozek toho dokáže opravdu hodně, pokud mu k tomu dáme příležitost a vhodné podmínky.

Vytvořte svému mozku podmínky

S určitou dávkou snahy můžeme „přepsat” i hluboce zakořeněné negativní informace, traumata nebo návyky, které jsme si dříve osvojili a už nám neslouží. Jako příklad můžeme uvést známé věty, které se silně zapisují do našeho nevědomí:

 

• Takhle tě nikdo nebude mít rád.
• Kluci nikdy nepláčou.
• Z tebe nikdy nic nebude.
• Vždycky musíš být nejlepší!
• Nemá cenu se o něco snažit, vždycky přijde někdo lepší.

Ve všem hledej mozek 

Abychom využili maximální potenciál našeho mozku, musíme ho přestat považovat za samozřejmost. Potřebujeme pochopit, že mozek je naše největší řídící centrum a velmi zásadně ovládá náš život. Jaké máme vztahy, jak se nám daří být kreativní, jakou máme sebeúctu nebo jak jsme odolní vůči stresu. 

Ve hře je 86 miliard nervových buněk, které každou milisekundu reagují na smršť smyslových vjemů, které k nám přichází jak z okolního prostředí, tak z našeho těla. Neurony nepřetržitě vytvářejí dráhy, které dávají dohromady naše vzpomínky, naše emoce a další souvislosti v rámci našeho chování.

„Vše, co uděláme, posiluje nějaký vzorec nebo dráhu a upevňuje autopilotní chování.”

Dobrý i špatný autopilot

Na informace, které k nám přicházejí z vnějšku reagujeme pomocí vnitřních vzorců, které máme uložené z minulosti. Jsou to často vzpomínky z dětství, například jak se k sobě chovali naši rodiče nebo jak vnímáme autority. V případě, že jsme měli špatný vztah s učitelem ve čtvrté třídě, může se tento vzorec přenést i do dospělosti, kdy řešíme podobně komplikovaný vztah s naším šéfem. 

Pokud se tyto vzorce opakují, stále hlouběji je ukládáme a upevňujeme, dokud si nevytvoříme takzvané autopilotní chování. Někdy to nemusí být úplně žádoucí, protože díky “navyklému myšlení” posuzujeme situace podobným způsobem. Pokud máme například špatné zkušenosti s autoritami, posuzujeme podle toho i naše další vztahy.

Můžeme mít také dojem, že naše jednání méně kontrolujeme, protože mozek začíná přebírat kontrolu. Jedná zkrátka podle opakovaně uložené informace - návyků, které je mnohem náročnější „přepsat”. A čím větší je emocionální reakce na daný podnět, tím hlubší je i zápis v našem mozku. 

S trochou úsilí se ale z pocitu bezmoci a ztráty kontroly můžeme vymanit. Důležité je si ale možnost pozitivní změny připustit a jít jí naproti tím, že si své vzorce chování a s nimi spojené emoce postupně uvědomíme a začneme s jejich přepisem.

Neplýtvejte energií

Autopilotní chování šetří spoustu energie, kterou mozek intenzivně spotřebovává. Můžeme si to představit tak, že zhruba 30 procent jídla, které sníme, využije náš mozek pro své fungování. Asi jste sami párkrát zažili situaci, kdy jste se nestihli naobědvat a tím jste razantně ovlivnili své rozhodování, učení nebo efektivitu v práci. 

Několik výzkumů dokonce ukázalo, že například soudci jsou ochotni vězňům spíše odpustit v ranních hodinách, kdy mají více energie, než v době těsně před obědem, kdy začínají mít hlad. Zapamatujte si zkrátka, že i mozek „má hlad”. Jen tak se naučíte chápat jeho potřeby a dobře s ním pracovat.

Stejně tak to platí i u jiných činností, kterým se věnujeme. Lépe se soustředíme hned po ránu, a proto bychom tento čas měli využít spíše na soustředěnou činnost, vyžadující více naší energie, než na procházení a čtení e-mailů.