Digitální technologie a náš nervový systém
2. února 2026
V rámci své terapeutické praxe se specializuje psycholožka Ivona Artuš na oblast psychosomatiky. Tedy na propojení naší psychiky a těla. Při práci se syndromem vyhoření a zvládáním zátěže využívá konkrétní techniky z oblasti Polyvagální teorie (PVT) , která vysvětluje, jak náš nervový systém automaticky hodnotí bezpečí a nebezpečí, a jak na tyto vjemy reaguje naše tělo a psychika.
Klienty naší online poradny učí, jak se stát citlivými pozorovateli vlastních vnitřních procesů tak, aby dokázali sami rozpoznat momenty zahlcení a vědomě použili nástroje, které jim pomohou tyto stavy zvládat.
Zjednodušeně řečeno: PVT vysvětluje, jak náš autonomní nervový systém neustále skenuje okolí a hledá signály bezpečí nebo ohrožení. Tento proces, odborně nazývaný neurocepce, probíhá pod prahem našeho vědomí a rozhoduje o tom, jak se v danou chvíli cítíme a jednáme.
Jak poznat rozdíl mezi běžnou únavou a technologickým přetížením?
Běžná únava je přirozený pokles energie, který náš nervový systém zvládá. Cítíme se přirozeně unavení, ospalí, ale vnitřně v bezpečí. Technologické přetížení je „nabitá únava“. Tělo je vyčerpané, ale nervový systém je kvůli podnětům zaseknutý v režimu pohotovosti a přežití. Poznáte to podle vnitřního neklidu a neschopnosti vypnout i po odložení telefonu a vypnutí počítače.
Jaké jsou nejčastější signály těla, že náš nervový systém je přetížený?
V režimu pohotovosti se objevuje svalové napětí (krční páteř. ramena, čelisti), mělké dýchání a zrychlený tep. Cítíte podrážděnost. Pokud signály ignorujeme, sklouzneme do stavu útlumu – to poznáte podle pocitu takzvané « mentální mlhy « , lhostejnosti a emocionálního „odpojení“.

Jak konkrétně ovlivňuje neustálé používání telefonu kvalitu spánku a regeneraci?
Modré světlo a rychlý sled informací vysílají tělu signály, že je čas na akci. Tím se blokuje přechod do systému vnitřního klidu. I když usnete, tělo zůstává v biologickém napětí. Váš vnitřní zklidňující mechanismus se unavuje a nedovoluje tělu přepnout do režimu regenerace a obnovy sil.
Jak můžeme prakticky využít „systém vnitřního klidu“ během náročného pracovního dne?
Klíčem je vědomě aktivovat bloudivý nerv (nervus vagus), který je součástí parasympatického systému (systému vnitřního klidu). Například se mohou zastavit a několikrát prodloužit výdech – to přímo stimuluje parasympatický systém. Pomáhá i krátký rozhovor s kolegou a oční kontakt, což vysílá signál do mozku, že jsme v bezpečí. V rámci terapie se klienti učí celou škálu technik práce s tělem a dechem, které trvají jen pár minut a pomáhají jim k rychlému uklidnění a regulaci nervového systému během náročného dne v práci.
Proč máme tendenci sahat po technologiích i ve chvílích, kdy cítíme vyčerpání?
Unavený mozek hledá rychlou cestu k energii a digitální stimuly vnímá jako snadnou pomoc. Je to však past. Sáhnutí po telefonu je často neúspěšným pokusem o regulaci vnitřního napětí – snažíme se únavu „přebít“ novým podnětem, čímž ale blokujeme parasympatický systém a nedovolíme tělu skutečně vydechnout.
Jakou roli hraje dopamin při neustálém sledování obrazovek a notifikací?
Dopamin je palivem pro stav pohotovosti. Každá notifikace vyvolá malý zášleh, čímž vzniká dopaminová smyčka – nekončící cyklus očekávání další odměny. Tato smyčka nás drží v napětí a nedovoluje nám vystoupit z kolotoče výkonu do režimu skutečného, hlubokého uspokojení.
Existují účinné strategie, jak obnovit přirozenou rovnováhu nervového systému?
Účinnou strategií a nástrojů, které pomáhají regulovat nervový systém je mnoho. Jedním z hlavních principů je aktivování parasympatiku (nervus vagus). Přímo pro pracovní prostředí, které nedovoluje si v polední pauze odpočinout od digitálního světa, učím své klienty dělat pravidelné harmonizační pauzy. Díky technikám práce s tělem a dechem se učí introspekci (navázat kontakt se svým tělem) a účinně regulovat nervový systém.
V dlouhodobém horizontu pomáhá nastavení „digitální hranic“, pravidelný digitální detox, pravidelnost a návrat k našemu přirozenému předdigitálnímu nastavení. Kvalitní spánek, každodenní pohyb ideálně na přirozeném světle, kvalitní a emočně bezpečné vztahy s našimi blízkými.
Jak se dá zdravě nastavit hranice mezi digitálním a reálným světem?
Zdravé hranice nejsou o úplném odpojení, ale o vytváření „bezpečných ostrovů“. Definujte si jasné časy pro kontrolu e-mailů a vypněte zbytné notifikace. Tím, že si vyhradíte čas na čistě analogové aktivity (jídlo , manuální a kreativní činnosti bez telefonu či obrazovky ve stejné místnosti), dáváte svému nervovému systému prostor pro regeneraci.
Jak mohou technologie ovlivňovat pocity osamělosti či izolace?
Digitální komunikace postrádá biologické signály (tón hlasu, mimika jiného člověka), které tělo potřebuje pro pocit bezpečí. I po hodinách chatování s někým blízkým se můžeme cítit vnitřně osamělí. Pokud chybí živá interakce, která sytí náš parasympatický systém, může tělo sklouznout do systému útlumu a sociální úzkosti.
Jak můžeme jako společnost podpořit zdravější vztah k technologiím?
Potřebujeme normalizovat „digitální ticho“. Ve firmách to znamená kulturu, která respektuje konec pracovní doby. Pokud pochopíme, že neustálé vyrušování biologicky brání kreativitě a spolupráci, začneme upřednostňovat kvalitu lidského kontaktu před rychlostí digitální odezvy.
Emoční bezpečí v lidské (ne digitální) komunikaci s druhými je jeden z nejúčinějších faktorů, který pomáhá regulovat náš nervový systém v pracovním prostředí.
Jaký vliv má neustálá dostupnost na naši schopnost soustředění?
Neustálá dostupnost nás drží ve střehu a napětí. Naše pozornost je fragmentovaná, protože každé „pípnutí“ telefonu vyžaduje reakci. Tím se oslabuje naše schopnost vstoupit do stavu hlubokého flow, který vyžaduje klidný a stabilní parasympatický systém.
Kterým směrem se mám vydat, když chci v tomto ohledu pomoci sám sobě?
Prvním krokem je začít s pozorováním toho, co se odehrává ve vás a ve vašem těle. Trénujte vědomou pozornost a zeptejte se: »Co teď cítím v těle? co se pro mě odehrává teď a tady ‘. Poté hledejte cesty k pravidelnému uvolňování napětí, které jsou vám blízké. Pro někoho je to sport, tanec, pro jiného kreativní činnost, teplá koupel, četba nebo aktivní sociální život.
Mnohé naše každodenní běžné projevy jsou doporučovány pro aktivaci bloudivého nervu (jedna ze tří větví parasympatiku) jako například zpěv, smích, kontakt s blízkými lidmi (se kterými je nám dobře), hlasité zývnutí, promasírování ušního lalůčku, vědomý prodloužený výdech, studená voda na obličej a jiné.
Pečujte o svůj systém vnitřního klidu. Dopřejte parasympatiku harmonizační pauzy, kvalitní spánek a jídlo, pohyb, pobyt venku na přirozeném světle a skutečný lidský kontakt.
Digitální svět nikdy nespí, ale váš nervový systém regeneraci k životu nezbytně potřebuje. Dejte mu svolení se pravidelně odpojit, aby se mohl skutečně regenerovat.
O autorce:

Mgr. Ivona Artuš
Psycholožka
Vystudovala psychologii na FF MU v Brně a Integrativní psychosomatiku Paříži. Jako psycholog pracovala v oblasti klinické a pracovní psychologie, nyní má soukromou praxi.
Specializuje se na různé oblasti včetně úzkosti, deprese, poruch chování, traumat a vztahových problémů. Její terapeutický přístup se zaměřuje na pohodu klientů, přičemž důraz klade na pozorné naslouchání, empatii a porozumění.
Zaměřuje se především na psychosomatickou terapii, tedy na terapii psychických a tělesných obtíží, které mají souvislost s prožíváním dlouhodobé zátěžové situace, stresu či traumatické zkušenosti.