Jak sladit práci a vztah: Rozhovor s psychoterapeutem Milanem Pavlíčkem

27. října 2025

Jak udržet vztah v rovnováze, když se pracovní tempo zrychluje a ambice každého z partnerů míří jiným směrem?

Psychoterapeut Milan Pavlíček mluví o tom, proč není nutné mít stejné cíle, ale spíš porozumět hodnotám, které za nimi stojí. Vysvětluje, jak poznat, že práce už zasahuje do vztahu, proč rozdíly v příjmech nemusí znamenat nerovnováhu moci a jak o pracovním stresu mluvit tak, aby to doma nepřinášelo napětí. Rozhovor přináší citlivý pohled na to, že rovnováha mezi prací a blízkostí není daná jednou provždy, je to dovednost, kterou se učíme společně.

Jak mohou partneři sladit rozdílné kariérní ambice, aniž by to poškodilo vztah?

Nejde o stejné ambice, ale o vzájemné uznání rozdílných hodnot. Když jeden touží po klidu a druhý po výkonu, pomáhá vést rozhovor o tom, co za těmito cíli stojí – uznání, jistota, smysl?

Klíčem je taky týmové myšlení místo soutěže. Úspěch jednoho neznamená selhání druhého, ambice jednoho by neměla omezovat druhého. 

Jak v každodenním životě poznáme, kdy práce začíná narušovat kvalitu partnerského života?

Když o práci padá víc slov než o vztahu a blízkost se ztrácí, i když jste spolu.

"Jeden vydělává víc, druhý drží rodinný systém, oba přispívají k „celku“. "

Co doporučujete párům, kde jeden partner vydělává výrazně víc než druhý?

Rozdíl v příjmu nemusí být problém, pokud nevytváří rozdíl v moci. Pomáhá otevřeně mluvit o tom, jak peníze symbolizují uznání či svobodu, ne jen prostředek.
V párech, kde se mluví o penězích jako o společném nástroji, nikoli o statutu, bývá méně konfliktů. Jeden vydělává víc, druhý drží rodinný systém, oba přispívají k „celku“. 

Jak zvládat pocity žárlivosti, když se partnerovi daří v kariéře víc?

Žárlivost často maskuje pocit vlastní nedostatečnosti. Pomáhá mluvit o tom, co v nás úspěch druhého spouští, ne ho zlehčovat. 

Jak správně komunikovat o nadměrném pracovním stresu, aby to nevytvářelo napětí doma?

Místo ventilace bez hranic zvolit vědomé sdílení:  „teď potřebuju vypustit páru“ vs. „pojď mi pomoct to řešit“. Z praxe víme, že když si partneři předem vyjasní, co druhý v rozhovoru potřebuje, jestli chce jen, abychom ho vyslechli a podpořili, nebo spíš pomohli hledat řešení, napětí i obranné reakce se sníží klidně na polovinu.

Jak si nastavit hranice mezi pracovním a osobním životem v páru?

Konkrétní pravidla fungují líp než obecné úmysly. Například "žádné pracovní maily po 20:00" nebo "nedělní dopoledne je vždy pro rodinu, žádné výjimky kromě skutečné krize". Výzkumy ukazují, že schopnost „odpojit“ se od práce zlepšuje nejen zdraví, ale i partnerskou spokojenost.

Jak zvládat různé životní fáze. Např. když jeden partner chce kariéru rozvíjet a druhý se soustředit na rodinu? 

Komunikovat očekávání dlouho dopředu a připravit se na "sezóny", ne všechno musí být vždy 50/50. Možná teď jeden partner "táhne" rodinu, zatímco druhý buduje kariéru, a za rok to bude naopak. 

Co dělat, když se partneři neshodují na tom, kolik času věnovat práci vs. rodině?

Za neshodou často stojí odlišný vztah k bezpečí – pro jednoho je jistota v příjmu, pro druhého v blízkosti.

V terapii pomáhá zmapovat potřeby, každý pojmenuje, co mu práce nebo rodina dává. Teprve pak se hledá jak s tím pár naloží, ne dřív. A když už si to zmapují, nedomlouvat se abstraktně („Trávíš málo času doma“), ale konkrétně: „Potřebuju, abychom měli aspoň dva večery jen pro sebe.“

Jak může pomoci párová terapie párům? 

Terapie není jen pro „krize“, ale i pro vyladění vztahu, jako servis auta, než se rozbije. Terapeut pomáhá slyšet to, co je pod povrchem. Když někdo říká „moc pracuješ“, často tím myslí „bojím se, že ztrácím tvou pozornost“.

 

Z vaší praxe. Které dvě hlavní chyby v páru při komunikaci o práci děláme nejčastěji? 

  1. Předpokládání místo sdílení: „měl by přece vidět, že jsem vyčerpaná“. Nikdo z nás neumí číst myšlenky.
  2. Přesměrování frustrace, z pracovního stresu se stane útok: „Ty mě taky nechápeš!“ Lepší je říct: „Potřebuju teď chvilku klidu.“ Jednoduché, ale mění to tón celé domácnosti.

O autorovi:

Milan Pavlíček

Milan Pavlíček vystudoval filosofii a pozitivní psychologii na UK a personální management na MUNI, absolvoval komplexní psychoterapeutický výcvik a už 20 let se pohybuje v oblasti HR. V současné době se věnuje především koučování a psychoterapii.