Quiet quitting: Rezignace na práci nebo zdravý přístup?

Ke generaci Z, se kterou se tzv. tichá rezignace poslední dobou nejvíc spojuje? Nebo k veteránům byznysu, kteří zastávají heslo, že bez tvrdé práce nejsou koláče?

Nezbytné minimum nebo dostatečně dobré?

Quiet quitting se dá doslova přeložit jako tiché odcházení, příp. tichá rezignace. Nejde ale o to, že by zaměstnanci nenápadně podávali výpověď. Spíše se snaží o naplnění přístupu "něco za něco" nebo "jen za co mi zaplatí". 

Quiet quitting nemá jasnou definici. Lze ho proto vnímat z několika pohledů.

• Lidé věnují práci jen tolik času a energie, za které jim zaměstnavatel zaplatí. Pomoc kolegům nad rámec pracovní doby, iniciativní přístup nebo přesčasy s nejasně definovanou finanční kompenzací považují za něco navíc, čemu nechtějí věnovat svůj čas.
• Zaměstnanci si nastavují a hlídají zdravé hranice mezi prací a osobním životem. Uvědomují si, že jen práce je nedefinuje. Chtějí věnovat čas i rodině, zálibám a péči o zdraví, aniž by se za to cítili provinile. 
• Stoupenci quiet quittingu jsou neangažovaní, postrádají ambice a maskují to za prevenci syndromu vyhoření. 

Martina Mikesková, psycholožka a garantka Soulmio poradny, upozorňuje na negativní konotaci quiet quittingu: „Nepoužívala bych pojem nezbytné minimum, používala bych pojem odvést práci, na které jsme se domluvili v rozsahu daném pracovní dobou. Může to fungovat jako velmi dobrá ochrana pro úzkostné, perfekcionisticky, nebo kreativně založené osobnosti, které mohou být hnány myšlenkou, že každá práce se dá vždy udělat ještě líp.”

Zdaleka ne jen záležitost mladé generace

O quiet quittingu se v poslední době mluví v souvislosti s mladou generací Z, která nechce práci věnovat víc času, než je nutné. Rozhodně ale nejde o nový fenomén. V pracující populaci vždy byli a budou lidé, kteří si striktně hlídají pracovní dobu i náplň práce a cokoliv navíc odmítají dělat, nebo za to požadují příplatek. 

U koho můžeme typicky pozorovat quiet quitting?

• Lidé, kteří chtějí práci věnovat jen zdravý čas. Znají svou hodnotu, chtějí věnovat dostatek času sobě a rodině. Zaměstnanci, kteří vědomě předcházejí syndromu vyhoření. 
   
• Zaměstnanci zaseknutí na pracovní pozici. Nemohou nebo nemají důvod z ní odejít, ale nemají důvod do práce investovat nadměrné úsilí, způsobovat si více stresu apod. Patří mezi ně např. matky po návratu z rodičovské dovolené nebo lidé, kteří mají omezené možnosti pracovního uplatnění.
   
• Zaměstnanci, kteří cítí nerovnováhu mezi tím, co do práce dávají a co dostávají. Nejedná se jen o výplatu, ale i nedostatek ocenění a zviditelnění, toxické vztahy ve firmě, nejasná komunikace, stále se měnící požadavky na práci apod.

Nejen generace Z a pandemie, ale i život sám

Quiet quitting se také často dává do souvislosti s pandemií. Během ní si spousta lidí uvědomila, že je nedefinuje jen práce. Příp. náročný home office způsobil, že lidé pocítili nutnost stanovit si jasné hranice mezi prací, rodinou a časem pro sebe.

Zuzana Donáthová, psycholožka a garantka Soulmio poradny, ale za příčinou quiet quittingu vidí i jiné důvody:  „Osobně si myslím, že bez ohledu na pandemii COVIDu je to hlavně životní etapa, která určuje kolik energie a za jakých podmínek jsme ochotni práci věnovat.”

Jinak definuje důležitost práce čerstvý absolvent, jinak čerství rodiče nebo lidé, kteří se starají o člena rodiny apod.

Přínosy a hranice quiet quittingu

I nadále spíše platí, že jsou lépe hodnocení a povyšovaní lidé, kteří zůstávají v práci déle, berou si více práce a aktivně se před ostatními prezentují. Zatímco vy své pohasínající pracovní nadšení označíte nálepkou nastavení zdravých hranic, kolegové a nadřízení mohou získat dojem, že o práci a o ně nemáte zájem. 

Přínosy quiet quittingu

• Zdravé nastavení hranic mezi prací a osobním životem.
• Důležitá součást prevence syndromu vyhoření. 
• Vyzrálejší vnímání vlastní hodnoty, schopností, životních rolí. 
• Zdravé vnímání práce jako významného, ale ne jediného určujícího faktoru hodnoty člověka.

Možná negativa quiet quittingu

• Konflikty s kolegy kvůli rozdílnému vnímání pracovního nasazení. 
• Nežádoucí stagnace v kariéře a osobním rozvoji.
• Méně rozvinuté sociální vazby s kolegy. 

Pozor na pasti quiet quittingu

Psycholožka Zuzana Jochmannová zdravému nastavení hranic práce a osobního života fandí. Upozorňuje ale i na to, že mezi pracovním odpojením a osobní stagnací může vést tenká linie: „V žádném případě neříkám, že bychom se měli upracovat k vyhoření a zanedbávat zdravou rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem, jen si myslím, že quiet quitting není dlouhodobým řešením pro všechny pracovní problémy.”

Omezené pracovní nadšení může podle Jochmannové dlouhodobě vést i k nezamýšleným důsledkům: “Představte si, že pod nálepkou quiet quittingu děláte jen absolutně nutné úkoly, osekáváte ze své práce vstřícnost ke kolegům, zájem o školení a další vzdělávání, navazování kontaktů, zviditelňování své dobré práce, apod. Vaše znalosti, dovednosti a zkušenosti kvůli tomu mohou stagnovat a váš přístup bude mít pravděpodobně dopad i na váš sociální život v práci.” 

Zdravý balanc

Debata o quiet quittingu mívá tendenci vnímat jen dva protipóly: 

• Buď si lidé nastavují zdravé hranice, pečují o své zdraví a předcházejí vyhoření.
• Nebo jsou to neangažovaní zaměstnanci, kteří nemají chuť pomáhat kolegům a přinášet zaměstnavateli onu pověstnou přidanou hodnotu. 

Podle nás ale existuje quiet quitting, který zdravě prospívá všem. 

• Zaměstnanec pracuje jen v hodinách dohodnutých se zaměstnavatelem. 
• V rámci pracovní doby dává zaměstnanec práci maximum. Plní úkoly, respektuje termíny, přichází s nápady, v rámci možností pomáhá kolegům.
• Rozlišuje mezi tím, kdy je výjimečně důležité v práci zůstat déle a kdy je zdravé zaklapnout laptop a nenechat se pohltit prací. 

Problémem je, že práce striktně od do, byť s maximálním nasazením, se u zaměstnavatelů a ambiciózních kolegů ne vždy setkává s pochopením.

Psycholožka Mikesková k tomu říká: „Někdy se setkávám s klienty, kteří se ocitnou uvnitř pracovního týmu bezhraničních horlivců a trpí pak výčitkami svědomí, pocitem nedostatečného pracovního výkonu třeba proto, že nereagují na e-maily po pracovní době. Z jejich slov i aktivit je však znát, že o práci a její kvalitu mají zájem a reálně ji odvádějí, své výsledky umí kriticky nahlédnout. Quiet quitting v sobě nese negativní konotaci, můžeme jej však také vnímat jako zdravé nastavení hranic soukromí a práce, které v některých organizacích chybí.”