Toxické pracoviště je zabiják efektivity zaměstnanců

Pro mnohé se stala ikonou a zdrojem inspirace. Matildě Djerf, švédské influencerce a zakladatelce módní značky Djerf Avenue, však pověst pošramotila šikana. Vloni v prosinci švédský deník Aftonbladet zveřejnil výpovědi současných i bývalých zaměstnanců Djerf Avenue, kteří svou nadřízenou obvinili z vytváření toxického pracovního prostředí. Mluvili o psychickém teroru, ponižování, strachu i neúnosném tlaku. Šéfová značky, která se prezentuje jako inkluzivní a podporující prostředí kladoucí důraz na tělesnou pozitivitu, byla nařčena mimo jiné z body shamingu. Na zveřejněné výpovědi reagovala Djerf omluvou na sociálních sítích, kde abstraktně přiznala své chyby a zdůraznila, že na roli lídra nebyla připravena. 

Diagnóza – otrava

Na toxické lidi, kteří negativně ovlivňují atmosféru, duševní zdraví a výkon celého týmu, můžete narazit kdekoliv. Stěžují si, pomlouvají, šíří falešné úsměvy, zesměšňují, manipulují, vyhrožují... Toxické chování na pracovišti přispívá k nárůstu úzkosti či zdravotních problémů. V kombinaci s dalšími faktory, jako jsou například ekonomická situace či probíhající války, může také zvyšovat riziko vyhoření. Často je u případů vyhoření na vině firma, ne jednotlivec. 

Dlouhodobý stres a psychické problémy vedou také k opakovaným absencím v práci, což má negativní dopad na firmu i celkovou ekonomiku. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je ročně promrháno v celé populaci přibližně 12 miliard pracovních dní, což znamená ztrátu jednoho bilionu dolarů (23 bilionů korun). Podle průzkumu Ipsos z loňského roku víc než čtvrtina Čechů (27 procent) pociťovala takovou míru stresu, že kvůli tomu nemohli chodit několik dnů do práce.

Když se společnost Deloitte dotazovala zástupců mladé generace, jaké jsou u nich hlavní příčiny stresu, vyplynulo, že v pracovním prostředí je nejčastěji na vině chybějící pocit, že rozhodnutí v jejich práci jsou přijímána spravedlivě a nestranně (45 procent generace Z a 51 procent mileniálů). Dále ke špatným pocitům přispívá nedostatečná podpora ze strany šéfa a nedostatek času na dokončení práce. 

Někde je jen menší dusno a napětí, jinde panuje šikana. Šikanu na pracovišti zažívá v Česku přibližně 10 procent zaměstnanců. „Je to rozumný odhad. Některé průzkumy ukazují vyšší čísla, ale nemyslím si, že je produktivní považovat za šikanu příliš mnoho forem jednání – toto chování musí být hlavně dlouhodobé, opakované a systematické,“ říká Kateřina Zábrodská z Psychologického ústavu Akademie věd, která se specializuje na psychologii pracovního zdraví. 

„Typicky rizikovou situací je, když člověk nastupuje do práce, do nového kolektivu, který už je stmelený, nebo se stává terčem šikany někdo mladý, kdo ještě nemá moc zkušeností,“ přibližuje Zábrodská. V organizacích vnímá tři hlavní oblasti, které se mohou na rozvoji šikany podílet. První je leadership. „Problémoví šéfové v zásadě mohou být lidé, kteří se už sami od sebe chovají agresivně, vytváří atmosféru strachu nebo podporují jiné lidi, kteří takovou atmosféru vytvářejí či manipulují. Tento faktor leadershipu se může propisovat do kultury firmy, která může být šikanózní. Třetí je celkově špatná organizace práce, nekompetence a chaotické pracovní prostředí.“

Jedním z varovných signálů, že prostředí v dané organizaci může být toxické, je velká fluktuace. Co se konkrétně šikany týče, Zábrodská odhaduje, že 90 procent z šikanovaných lidí práci dřív nebo později opustí, pokud někdo nezasáhne na jejich podporu.

Soulmio podcast

Simona Zábržová a její hosté vás provedou aktuálními tématy nejen z pracovního prostředí. Zajímá vás sebepoznání, longevity, pracovní psychologie, work-life balance nebo třeba recovery experience? Soulmio Talks vám pomohou rozvinout váš plný potenciál a třeba taky najít odpovědi na otázky, které si v těchto tématech kladete.