8 destruktivních myšlenkových vzorců a jak se jim postavit

Výchovou, skrze prostředí, ostatní lidi a sbíráním zkušeností si každá lidská mysl vytváří řadu automatických programů a myšlenkových vzorců. Některé jsou užitečné a pomáhají nám navigovat každodenním životem. Jiné zase tak moc užitečné nejsou - brání nám se projevit, vytváří strachy a obavy nebo podlamují sebedůvěru. Pojďme se jim podívat na zoubek - kde se berou, jak nám škodí a hlavně - jak je odhalit a konečně se jich zbavit.

Destruktivní myšlenkové vzorce

Naše vnímání, cítění a myšlení se neřídí svobodnou vůlí, ale tím, jak jsme se vnímat, cítit a myslet naučili. Některé naše vzorce chování a myšlení nám neslouží nebo dokonce škodí. Ale tisíckrát opakovaná reakce spojená s emocí a myšlenkovým vzorcem se stává zvykem - cestičkou v mozku, po které se vydáte, ani nevíte proč. Tyto cesty jsou často výsledkem vlivů, které na nás působily v době, kdy bylo naše vědomí ještě bez obranných mechanismů. Silné emoce a události mohou na dětskou psychiku výrazně zapůsobit a ta v podstatě jen instinktivně reaguje. Při silných a opakujících se vjemech se cestička v mozku zpevňuje a my si odnášíme prožívání, které bychom si často sami od sebe nevybrali.

Prvním krokem ke zvládání destruktivních
myšlenkových vzorců je UVĚDOMOVÁNÍ

Uvědomění si a pojmenování destruktivního vzorce a naučené reakce je prvním krokem k jejich zvládání, odstranění a nahrazení novými - funkčními vzorci. Destruktivní vzorce jsou jako vlny, které nás v okamžiku aktivace zavalí emocemi. A stará známá reakce je instinktivní a snadná. Proto je proces uvědomování důležitý. Opravdu jde o UVĚDOMOVÁNÍ nikoliv jednorázové uvědomění. Moment “Aha, je to tady” vám otevře příležitost ze vzorce vystoupit. Mysl se ale ráda vrací do zajetých kolejí a hluboko zakořeněný vzorec může na povrch vyplouvat opakovaně a v mnoha různých formách

Postup je vždy stejný - uvědomění, pozorování, pojmenování a vědomá změna reakce.

  • 1. krok - uvědomění, pozorování a pojmenování
  • 2. krok - vědomá změna reakce/myšlenek
  • 3. krok - nalezení a vytvoření nového způsobu/vzorce
  • 4. krok - opakování a nalézání dalších vrstev

Uvědomujeme si destruktivní vzorce a naučené reakce

Naučené mechanismy mohou spustit nejrůznější lidé, situace, prostředí. Kromě toho, že budete postupně odhalovat své destruktivní vzorce, budete postupně odhalovat také své spouštěče. O některých možná víte, jiné vás překvapí. Klíčem je ale vždy pozorování bez hodnocení.

Myšlenkové vzorce a mechanismy můžete pozorovat na několika úrovních:

  • Fyzická rovina: Uvědomte si, kde v těle spuštěný mechanismus cítíte. V hlavě? V břiše? V hrudníku? V kolenou? Jaký pocit to je? Brnění? Svírání? Bušení? Tlak?
  • Emoční rovina: Jaké emoce prožíváte? Vztek? Bezmoc? Smutek? 
  • Myšlenková rovina: Jaké myšlenky se vám honí hlavou? Jaké popisy? Přesvědčení? 

Prociťte své emoce, přijměte je a nechte je se projevit.
Pojmenujte je, ale nenechte se jimi příliš unášet ani se v nich utápět.
Pozorujte, jak přicházejí ve vlnách, kde v těle je vnímáte.
Pozorujte své myšlenky, neztotožňujte se s nimi.
Pokud můžete, zapište si vše do emočního deníku - například situaci, která mechanismus spustila a vaši reakci, emoce a myšlenky.

Jakmile se mechanismus spustí, zkuste si uvědomit své nutkání určitým způsobem zareagovat. Dejte si pauzu, reakci zastavte a jen pozorujte, jaká slova se vám derou z úst, jaké myšlenky tanou na mysl.

Typy destruktivních myšlenkových vzorců a mechanismů

Katastrofické scénáře

Váš blízký se neozval, jak slíbil. A vy už ho vidíte v bouračce na dálnici. Šéf požádal o nečekanou schůzku. A vy už se vidíte s vyhazovem…

Něco vás trápí nebo stresuje. A první, co vás napadne, je nejhorší možná věc, která se může stát. A kdyby jen jedna! Vaše mysl generuje jeden katastrofický scénář za druhým. Uvědomte si, kolikrát jste se podobnými scénáři trýznili. A kolikrát se některý z nich opravdu stal. 

Strach z odmítnutí a neúspěchu

Máte strach, že nezískáte pracovní pozici, a tak se raději vůbec nepřihlásíte. Líbí se vám někdo v klubu, ale neoslovíte ho, protože máte strach, že se vám vysměje.

Než abyste riskovali neúspěch, raději se připravujete o nekonečné množství životních příležitostí. Pokuste se vystoupit z komfortní zóny a udělat přesně to, z čeho máte největší strach - situace často dopadne mnohem lépe, než jste si představovali. A i když nakonec nedopadne podle vašich představ - alespoň jste to zkusili.

Tip: Strach z neúspěchu bývá spojen s perfekcionismem a imposter syndromem - přečtěte si, jak se imposter syndrom projevuje a jak si s ním poradit

Negativní (černobílé) vidění

Jedno negativní hodnocení ve vašich očích předčí všechna pozitivní. Jeden neumytý hrnek pro vás znamená rozbitou myčku nádobí. 

Černobílé vidění je často spojené s perfekcionismem a neadekvátním očekáváním. Vaše mysl zdůrazňuje vždy jen negativní aspekty dané situace a ty pozitivní upozaďuje. Pokuste se takové myšlenky přeformulovat a situaci převyprávět z opačného úhlu, než je váš prvotní instinkt. 

Musím, musím, musím

Musím ještě vyvenčit psa. Ještě musím dokončit tenhle úkol. Musím jít o víkendu navštívit babičku. Musím začít cvičit.

Pokud většinu toho, co děláte, formulujete se slovem “musím” nebo “měl/a bych”, vyznívá to, jako by existoval nějaký vnější nátlak, nad kterým nemáte kontrolu. A pokud to neuděláte, přichází navíc pocit viny. Opravdu musíte? Nebo se spíš chcete vyhnout tomu, co by nastalo, kdybyste to neudělali? Převezměte kontrolu a zkuste tyto věty přeformulovat se slovem “chci”. Chci navštívit o víkendu babičku, aby se necítila osamělá. Chci dokončit tenhle úkol, abych to nemusel/a dělat zítra ráno. Chci začít cvičit, abych se cítil/a lépe.

Ne všechno se vás týká

Stojíte na ulici a skupinka puberťáků za vámi vypukne smíchy. Vy si automaticky myslíte, že se smějí vám a začnete se prohlížet, jestli je s vámi něco v nepořádku. Kolega při vaší prezentaci kouká do mobilu a vy si hned myslíte, že je vaše prezentace strašná. 

Ne všechno, co se kolem vás děje, s vámi souvisí. Vztahovačnost a domněnky jsou balvan, který se dost pronese, když ho taháte všude s sebou. Neberte si všechno osobně a své domněnky si ověřujte. Jakmile přijmete, že ne všechno se vás týká nebo s vámi souvisí, uleví se vám.

Názory ostatních 

Partner zkritizuje jídlo, které jste uvařili, a i když vám chutná, najednou z něj nemáte radost. Kamarádka řekne, že hudba, kterou posloucháte, je příšerná a vy začnete pochybovat o svém vkusu. Kolegyně prohlásí, že červené nehty jsou nevkusné a vy se hned cítíte nepatřičně. 

Názory druhých patří jim. Mají na ně právo. A vy máte stejné právo na ty své. Nepřijímejte názory druhých jako bernou minci a vybírejte si z nich. Ostatní nechte proplout a sebevědomě si stůjte za tím svým. Proč si kazit den tím, že se někomu líbí něco jiného než vám?

Očekávání

Na e-maily odpovídáte do 24 hodin, proto automaticky čekáte, že to tak budou dělat i ostatní. Když můžete, uděláte něco navíc, a tak to očekáváte i od ostatních. Na návštěvu vždy přinesete láhev vína a automaticky čekáte, že je to samozřejmostíi pro ostatní. Vaše očekávání se nenaplní a vy jste zklamaní a naštvaní.

Je fajn vědět, co očekáváte a chcete. Ale je nutné své potřeby a očekávání také sdělovat ostatním a nečekat, že je budou znát. Přijměte fakt, že se druzí nemusí chovat podle vašich představ a je jenom fér jim svá očekávání sdělit. 

Zobecňování

Po nepovedeném rande prohlásíte, že už budete asi napořád sami. Nepovedený pohovor shrnete tak, že si práci už nikdy nenajdete. Po ukončení vztahu hlásáte, že jsou všichni chlapi/ženský stejný.

Tendence učit se ze zkušeností v tomto vzorci nabírá destruktivní obrátky. Uvědomte si, že i když to tak třeba v tu chvíli nemyslíte, slova mají neuvěřitelnou moc. Taková zobecňování vás zavedou jen do dalších situací, které vám budou vaše přesvědčení potvrzovat. Vnímejte situace v jejich jednotlivostech a dávejte si pozor na slova - nikdy, nikdo, všichni, všechno, vždycky, nic - jsou tyto věty skutečně pravdivé?

Odhalování myšlenkových vzorců jako způsob sebepoznání

Sebepoznávání je celoživotní proces a odhalování myšlenkových vzorců je jeho důležitým aspektem. Sebepoznávání je způsobem, jak uchopit svůj život pevně do vlastních rukou a zlepšovat kvalitu osobního i pracovního života. Vyzkoušejte i další sebepoznávací techniky, které se vám na cestě za sebepoznáním můžou hodit. A nezapomeňte, že na sebepoznávání, odhalování destruktivních myšlenkových vzorců a hledání nových způsobů a reakcí nemusíte být sami. 

Online program péče o duševní zdraví pro firmy poskytne každodenní oporu vám i vašemu týmu - péče o duševní zdraví ve firmách už totiž dávno není tabu a zkušení terapeuti i lektoři vám pomohou udržet psychickou pohodu v celé organizaci - prostřednictvím prevence i rychlé psychologické pomoci ve chvílích krize.


Mohlo by vás zajímat

Nebojme se nových věcí! S Vlaďkou Snášel Lukašíkovou nejen o vzdělávání

Nebojme se nových věcí! S Vlaďkou Snášel Lukašíkovou nejen o vzdělávání

Jak se vzdělává jednatelka vzdělávací agentury? Jak využívá ve své práci AI? A kde má vzdělávání dospělých největší mezery? Přečtěte si to nejzajímavější z inspirativního rozhovoru s Vlaďkou Snášel Lukašíkovou.

Manipulátoři na pracovišti: Jak je odhalit a nepodlehnout

Manipulátoři na pracovišti: Jak je odhalit a nepodlehnout

S manipulátory se můžete setkat kdekoliv. Jak poznáte, když s vámi někdo manipuluje? A jak se mu účinně bránit?

Své démony poráží smíchem. Lukáš Sedláček, CEO ELAI

Své démony poráží smíchem. Lukáš Sedláček, CEO ELAI

Lukáš Sedláček, CEO ELAI o psychické pohodě, životní rovnováze, životní filozofii a lidském štěstí v rozhovoru ze série UPs&DOWNs.